Proč někdo může dosáhnout všeho, co chce, a jiný ne?

Známkou pýchy, hrdosti, agrese* jsou extrémy. Jak víte, ďábel se projevuje v extrémech a Bůh - ve zlatém středu. Člověk si z extrémů vybírá jednu věc a fanaticky ji slouží. Fanaticky sloužit - to je ďábelství. Člověk je tomuto extrému otrokem. Pro osobu se zvýšenou pýchou je hlavní věcí mysl, cíle, plány, a to je vědomí.
Osoba se zvýšenou hrdostí, sloužící onomu extrému je vždy obrácená i k nějaké závislosti - může to být gamblerství, alkohol, drogy, sex, jídlo atd.
Více o závislostech zde: https://karma-a-osud.webnode.cz/l/alkoholismus/

* Zvýšená hrdost, pýcha, agrese, žárlivost pramení z připoutanosti ke světu, z vášně k nějaké hodnotě hmotné (peníze, dům, auto, ...) či hodnotě duchovní (schopnosti, vztahy, děti, osud, morálka, ideály, ...). Ona hodnota pro člověka stojí výš než láska k Bohu.

Nadměrné vědomí vychází z vnitřního boje s vlastním osudem. Tento boj vede ke ztrátě jemné energie, která vyvolává vnitřní nepohodlí a nedostatek pocitu štěstí. Když člověk říká: "Chci dosáhnout svého cíle za každou cenu", tak to nevyhnutelně povede k vážným problémům. Ztráta jemné energie vypadá jako problémy s potomstvem, jako zranění, jako vnitřní pocit neštěstí a deprese.
A boj s vlastním osudem je v konečném důsledku bojem s Bohem.
Pouze malé procento životní energie člověka musí být vynaloženo na podporu fyzického těla. Hlavní proud energie se má vynakládat na duchovní tělo, které je spojeno s budoucností. Podvědomí pak intuitivně přitahuje onemocnění, aby zachránila životy a zastavila nesprávné výdaje na energii. Po zániku člověka přestává zápasit s osudem a začíná zotavení duše.

Život se skládá ze dvou aspektů - cíle a procesu. Věřící člověk chápe, že jakýkoli cíl v životě je jen epizoda, nemůže to být však hlavní. Hlavní věc v životě je proces poznávání, rozvíjení, změny vaší duše. A každý náš cíl je jedním z prostředků pro odhalení naší duše. Pokud budete postupovat podle logiky - hlavní věcí je cíl, proces je prostředek k dosažení cíle. Ale ve skutečnosti je hlavním tématem proces změny člověka a cíl je prostě prostředkem k tomu. Takto vypadá dialektika: na vnější rovině je hlavní cíl, na vnitřním proces.

Lpění na nějaké hodnotě nám uzavírá možnost tuto hodnotu ovládat. Čím více lpíme, tím více musíme být na oné hodnotě ponižováni.
Jak se projevuje lpění napsáno zde: https://karma-a-osud.webnode.cz/l/znaky-lpeni-pripoutanosti-absolutizace/

Vášeň, lpění, připoutanost ke světu (k pozemské hodnotě) vyvolává zvýšenou touhu, hněv, žárlivost a pýchu. Pocity jsou vášnivé, když je láska k Bohu nahrazena láskou světa. Láska se nejdříve projevuje jako láska a pak se změní na vášeň. Proto, kdo je k nějaké hodnotě připoután - je od ní oddělován nebo toho nemůže dosáhnout. Překonání pýchy, agrese pak nastává skrze vnitřní rovnováhu mezi aktivitou a pasivitou, oddělením od připoutanosti k objektem našich pocitů, neidentifikací sebe sama s blízkými lidmi, klidným přijetím všeho, co se děje, jak žádoucím, tak nežádoucím, a neochvějnou oddaností k Stvořiteli.

"Pro toho, kdo porazil mysl, je mysl nejlepší přítel, ale pro toho, kdo to nedokázal, zůstává mysl nepřítelem." Mysl může být přítelem člověku, ale může to být i nepřítel. Pokud je hlavním cílem usilování o lásku k Stvořiteli, pak jsou pro člověka vědomí, mysl a logika na druhém místě, tím se mysl stane člověku přítelem a pomáhá mu rozvíjet se. Pokud lidské vědomí zapomíná na Boha a je zcela obráceno ke světu, začne zničit vše kolem sebe i osobu samotnou. Pak podvědomí začíná vytvářet onemocnění jak pro tělo, tak pro mysl.
Touha ženy vždy a všude být první, dělá její potomky neschopné. Dává jim tuto tendenci - touhu neustále být první a její děti zničí svou energii a energii svých potomků, aby těšily své vědomí. Z tohoto důvodu může začít u žen depresivní psychóza. Na vnější rovině se vdává, porodí děti, ale vnitřní touha vždy a ve všem být první vede ke stálému boji s osudem. A boj s osudem vždy vede k vnitřnímu stresu a nedostatku pozitivních emocí v duši.

Naše vědomí usiluje o dosažení cíle a opakuje se nám: "Je to nezbytné". Duše a pocity říkají: "Chci." Pro duši je proces důležitější než cíl. Cíle i proces jsou důležité, ale duše je nejdůležitější, proto je proces důležitější než cíl. Pouze cíl, který překračuje život, může být důležitější než proces. Tento cíl je láska k Bohu. Jakékoli další cíle, které zůstávají v životě, jsou druhotné.
Když sledujeme sekundární účel příliš nadšeně, nejdřív jsme vědomí. Pýcha se zvyšuje, jsou problémy s duší a pak s morálkou ...

Zdroj: https://www.instagram.com/lazarev_sn
https://www.instagram.com/p/BmQhFbvjPAg/ 

Schopnost odpouštět, nelitovat minulost a nebát se budoucnosti je způsob, jak zachránit duši.

Nikdy byste neměli mít tvrzení v sobě, musíte být k sobě upřímní, jinak nároky vstoupí dovnitř a stanou se nároky vůči Bohu, což následně povede k nemoci.

Vědomí nezná svět a zcela ho neorganizuje, svět je poznáván pocity.

Všechno ve vesmíru dostává energii od Boha každou sekundu své existence. Bible říká: Bůh je láska a láska je pocit. Součet všech našich smyslů je duší. Bůh je tedy DUŠNÍM UNIVERZI. Naše duše onemocní, když ztratíme jednotu s Bohem - začneme ztrácet tu nejjemnější energii, bez níž je budoucnost nemožná; pak náš osud a tělo začnou ztrácet tuto energii. Duše proto musí být vždy uzdravena jako první a je s ní zacházeno s láskou k Bohu. Touha po Bohu znamená neustálé přání zvýšit lásku v duši. A to je nejjistější cesta ke šťastnému a harmonickému životu.

https://www.instagram.com/p/Bh6bR1LDiIR/